Návrat domů?

 Vím, že je to dlouho. Měla jsem svoje... problémy? Berte tohle jako návrat.  Pomalý návrat. Krátký návrat. Můj svět ještě není v pořádku a asi ještě dlouho nebude. Ztratila jsem toho moc. Ale Abigail Snape je moje minulost, přítomnost i budoucnost.

A já se jí odmítám vzdát. Vždy je se mnou. Stejně jako Severus. Abigail a Severus. A Harry. Na Harryho nesmím zapomenout. 

Prosím, přijměte tuhle velmi krátkou... povídku jako omluvu. Díky Artie, která mě drží nad hladinou i když to možná netuší. Miluju tě holka 🖤

A vy, chlapci moji, vítejte. Chyběli jste mi.

(Autor uveden na obrázku)

Merlin s Vámi... a se mnou též

S láskou 

Abigail Snape

Seděl v tichém obýváku a vychutnával si svou poslední cigaretu z krabičky.  Nebylo to o tom, že by mu to chutnalo. Ale něco cítil, alespoň to něco málo cítil. Všude byla tma, jen žhavý konec cigarety občas zazářil víc, když potáhl.

Dal mu měsíc. Měsíc a pak ať se rozhodne. Ne dřív, ne dýl. Prosil Merlina o smilovaní, ať se ukáže. Prosím.

Měsíční lhůta vyprší přesně za… už po sté zkontroloval hodinky. Vyprší přesně za deset minut a sedm, šest, pět vteřin. 

Přijde. Určitě přijde. Nikdy by ho nenechal čekat. Možná. Ne určitě. Zná ho. Nebo ne?

Popel z cigarety pod svou tíhou spadl na zem. Bylo mu to jedno. Nic necítil. Ještě ne.

Devět minut. Třicet devět sekund. 

Nepřijde. Určitě ne.

Sedm minut. Dvacet dva sekund.

Přijde. Určitě ano.

Čtyři minuty. Dvě sekundy.

Rozmyslel si to. Určitě ne.

Dvě minuty. 

Típl cigaretu. Žhavý bod zmizel. 

Minuta. Padesát sekund.

Stoupl si doprostřed obýváku.

Čtyřicet sedm sekund.

Třicet sekund.

Čtrnáct sekund.

Pět.

Čtyři.

Tři.

Dva.

"Severusi?" 

Kdo myslíte, že přišel? Jestli přišel.

Kdo myslíte, že čekal? A on čekal.