pondělí 21. prosince 2020

Vánoce v Bradavicích

Přeji Vám krásný předvánoční čas! Už je to dlouho, co jsem na blog něco přispěla ale vánoční atmosféra (a moje milovaná Artie) udělala své! 
Tahle povídka vznikla do adventního kalendáře na Wattpadu. 
Je to oddechová jednorázovka, pár jsem si vybrala svému srdci nejbližší. 
Severus Snape, Harry Potter a jedno torpédo.
Děkuju především Artie za popíchnutí a hlavně za betování.

Užijte si povídku a krásné vánoční svátky 🖤

Vaše Abigail




23.12. 2000


"Harry, já nejsem milý člověk. Já nemám rád děti. A už vůbec nemám rád lidi." Severus se nervózně procházel před nazdobeným krbem. 

"Ale mě máš rád," řekl Harry klidně a stoupl si před něj, "co víc, miluješ mě. A jsem si jistý, že jeho budeš taky."

Suše si odfrkl. "Není to dobrý nápad. Je to zodpovědnost. Je to úvazek na celý život.”

Harry mu jemně vrátil neposlušný pramen černých vlasů za ucho. ”Bude, já vím, že bude. Ale jsme na to dva, no ne? Takže hlavu vzhůru, pane profesore. My dva zvládneme všechno.”

“Pottere, počkej po Vánocích, ano? O víc nežádám.” 

Harrymu poklesla ramena, úsměv mu zůstal na rtech ale z očí se vytratil. Zhluboka se nadechl. ”Dobře. Dobře. Po Vánocích.” Vlípl Severusovi krátký polibek. ”Musím za Mionou. Ty hormony s ní nějak cloumají, a tak trošku šílí před svátky. Pa.” 

Než stihl Severus cokoliv říct, vzal Harry z krabičky na krbové římse hrst letaxu a zmizel v plamenech.

Podíval se na hodiny nad krbem. Čas vyrazit. Severus popadl svůj zimní plášť a vyšel na chodbu, kde zahnul k tajné cestě na kraj pozemků Bradavic. Ve chvíli, kdy překročil hranici, se přemístil. Rozhlížel se po menším náměstí, kterému dominovala kašna. Celý obvod náměstí lemovaly různobarevné krámky. Severuse zajímal ten s červeným rámem a zdobenými okny. Dorazil právě včas.

Žena v barevném hábitu se blížila k místu setkání, špičatý klobouk s velkou červenou mašlí svítil široko daleko. “Á pan Snape. Moc mě potěšil váš dopis. Takže máte vybráno?” 

Severus pokýval hlavou. Ano on vybráno měl. Ale tohle mělo být pro Harryho. “Rád bych viděl tu, co si vybral pan Potter. Jsem si jistý, že tu byl před pár dny.” 

Čarodějka zvesela tleskla rukama. “Jistě, jistě. Bez problému. Následujte mě, prosím.”

Vytáhla svou hůlku, třikrát poklepala na sklo dveří a poté otevřela dveře. Prošli hlavní místností a pokračovali dál do domu. Tmavá místnost byla nezvykle tichá. Čarodějka přešla do vzdálenějšího rohu místnosti a beze slov ukázala Severusovi to, kvůli čemu přišel. Popošel blíž a pečlivě zhodnotil objekt svého zájmu.

Severus spokojeně pokýval hlavou a předal jí svůj měšec mincí. “Přijdu brzy ráno, jak jsme se domluvili v dopise. Hezký zbytek dne přeji.” Pak se uklonil a velmi tiše opustil krám. Prošel kolem pár domů a zařídil si to nejnutnější, co na Příčné ulici ještě potřeboval. 

Do Vánoc zbývají dva dny. Dva dny. Dva dny, aby se připravil na změnu ve svém životě. To zvládne. Je přeci Severus Snape.


25.12.2000


Harry se probudil a ještě se zavřenýma očima šátral po posteli. Když nenahmatal známé tělo, prudce otevřel oči. Zíral na prázdnou postel. Severus poslední dva roky nikdy nevstával o víkendu dříve, než bylo nutné. Harry s obavami vylezl z postele a obul si svoje sváteční pantofle s malým stromečkem na jedné a s dárky na druhé noze. Nosil je vždy na rozbalování dárků. Otevřel dveře ložnice a zarazil se. 

Severus seděl na zemi, zády ke dveřím, a něco dělal. ”Seď v klidu, prosím! Jen to tady utáhnu a hned tě pustím!”

Harry se opřel o rám a odkašlal si.

“Harry! Proč nes…ugh!” Víc říct Severus nestihl. Velké hnědé cosi ho povalilo a běželo k Harrymu. 

Ten se okamžitě sehnul a chlupaté torpédo sebral ze země. Obličej mu zaplavil mokrý příliv štěněcí lásky. Štěně zaujal jeho límeček a začalo si s ním hrát. Harry se šokovaně podíval na Severuse.

“Severusi, co… proč… jak?!” 

Severus se zvedl ze země, v ruce růžovou mašli. Pomalu došel k Harrymu a mašli mu uvázal kolem krku. “Co? Štěně. Proč? Protože sis ho přál. Jak? To snad ani nemusím vysvětlovat.” Usmál se na něj. „Tak hloupý zase nejsi.”

Harry jemně drbal štěně po hlavě, pohled upřený na Severuse. ”Já asi nevím, co říct.”

Severus pohladi štěně, poté Harryho. “Pár slov ti půjčím. Co třeba… Hezké Vánoce, Severusi?”

Položil štěně na zem, objal Severuse a spojil ruce za jeho krkem. Zlehka ho políbil a tiše zašeptal: “Hezké Vánoce, Severusi.”

Severus se na něj usmál a polibek mu vrátil.

“Hezké Vánoce, Harry.”




Odkaz na wattpad zde .








Žádné komentáře:

Okomentovat