Ne až tak šťastný konec I.

Krásný sobotní večer,

dlouho, předlouho jsem nic nezveřejnila. A tak nyní napravuji svou chybu.

Vítejte u první části povídky Ne až tak šťastný konec.

Snad se Vám bude líbit.

Přeji Vám příjemné čtení.

Merlin s Vámi ❤

“Severusi…” zavzdychal Harry v momentě kdy vyvrcholil.

Draco Malfoy naštvaně praštil pěstí do skříně. Znovu a znovu se mu v hlavě vynořovala vzpomínka z poslední noci s Harrym. Myslel, že Harryho šílenství že školy po Severusovi ho přešlo. Jak se zdálo…

“Severusi…”

Tolik si přál zapomenout. Když si během posledních let přiznával, že je zamilovaný a ještě k tomu do Harryho, do jeho největšího nepřítele že školy, ani ve snu by ho nenapadlo, že by spolu vážně mohli být. Sen se stal skutečností a mladý aristokrat už rok bydlel s Harry Potterem.

Rukou přejel přes rámeček první společné fotky. Harry byl celý rozzářený ze světel na London Eye a Draco se nemohl vynadívat jiskřiček v Harryho očích. Serie fotek ze zábavního parku. Draco moc nepochopil k čemu ta budka je, ale polibek od Harryho za odměnu? To si nechal líbit. Rok plný vášně, štěstí ale také hádek. Oba byli zvyklí na něco jiného. Harrymu stačil obyčejný být v Prasinkách. Draco chtěl velký palác mimo Británii a Skotsko. Nakonec zvolili hezký domek v kouzelnické části Londýna.

Když se nastěhovali, museli překonat hodně překážek. Harry nechtěl tyhle tapety,  Draco zase tamty. Draco nechtěl parkety a Harry nechtěl koberce. Bylo toho mnoho ale ve chvíli, kdy stáli před jejich domem,bylo vše v naprostém pořádku.

Hádali se poměrně často. Malichernosti nebo ne, stejně se pohádali. Poslední tři měsíce to bylo hlavně kvůli Harryho častému pobytu v Bradavicích. Prvních pár návštěv bylo sotva týden co týden ale pak začal být Harry odtažitý, párkrát se stalo že buď přišel pozdě v noci nebo pro jistotu vůbec a návštěvy hradu byly každý druhý den.

Draco pracoval u svatého Munga jako vrchní lektvarista. Učil se přeci od nejlepšího z nejlepších. Proto ho doporučil Harrymu, když přišel s tím, že ho ministerstvo nutí na horší pozici kvůli jeho špatné zkušenosti s lektvary. Poslední dny se nemohl soustředit na nic jiného. Před očima se mu vždy při zmínce Severusova jména zjevila vzpomínka na jeho milence, vzdychající jméno profesora z Bradavic.Potřeboval vypadnout. A to hned.  Omluvil se z práce na zbytek dne a rozhodl se zajít na procházku po Londýnu. Procházel kolem Příčné ulice, když si všiml nápisu “Magické oko - najdeme Vám vše a všude. Zjistíme vše - i nezjistitelné”. Moc nad tím nepřemýšlel a vstoupil do dveří.

Místnost byla jednoduše zařízena a na poličkách se válel prach. Ze dveří vyšel menší obtloustlý muž ve starém hábitu. Spustil monotonním hlasem,  “Vítejte u magického oka kde vám zjistíme všechno a na všechny. Čím vám můžu posloužit?” Muž vzhlédl a narovnal si brýle a mírně pobledl, “Oh pan Malfoy! Jaká čest pane. S čím vám mohu pomoci? Nechcete se posadit?”  kouzelník si rychle upravil záhyby na hábitu.

Draco si nervózně odkašlal, nechtěl aby celý kouzelnický svět věděl o jeho problémech s Harrym. “Víte, potřeboval bych zjistit s kým vším se stýká… Severus Snape. Pracovně i… i intimně. Byl by to nějaký problém?”

Muž zvědavě nadzvedl jedno obočí, “Problém by to samozřejmě nebyl, pane Malfoyi. Ovšem pan Snape je velice zajímavý cíl….” Jestli se Draco od otce něco naučil, tak to bylo vždy dosáhnout svého. Za každou cenu. Draco se významně podíval na jmenovku na hábitu, Romanin Camomilla. “Pane Camomille... Romanine, mohu vám tak říkat? Věřím, že jistě nestojíte o špatný obchod a takový obchod já rozhodně nepovedu.” Camomille nepatrně polkl, “Ovšem pane Malfoyi, má obvyklá sazba je… 500 galeonů. 250 předem, zbytek po odvedené práci. Souhlasíte?”

Malfoy povytáhl koutek úst, “500 galeonů? Ale Romanine, příteli. Víte, já umím číst a díky tomu jsem si všiml nápisu na dveřích, že vaše sazba je 300 galeonů. Vy se mě snad snažíte okrást. Nemilé. Vážně nemilé.”

Carmomille se začal mírně ošívat, utřel si upocené ruce do hábitu, “Ovšem že vás nechci okrást pane. Ovšem jak jsem řekl. Pan Snape je velice zajímavý a tudíž i obtížný cíl…”

Draco si s hranou dramatičností odfoukl, “Jak myslíte. Přineste smlouvu,” Romamine se mírně poklonil před Dracem a odešel do vedlejší místnosti. Když byl mezi dveřmi, Draco si odkašlal, “Víte příteli, kývl bych vám i na 500 galeonů ale to by jste musel být poctivý.” Carmomille přinesl smlouvu upravenou v pár bodech, Draco ji bezeslova přečetl a podepsal. Obchod byl stvrzen.

“Ozvu se vám za dva týdny. Možná i dříve pokud vše půjde podle plánů. Ještě jen jeden malý podpis, peníze a vše je vyřízeno.” Podal Dracovi pergamen se smlouvou, ten ji bez mrknutí oka podepsal, předal peníze a bez rozloučení odešel.

Při první příležitosti se přemístil do domu a se staženým žaludkem zavolal: “Jsem doma!?" Nic. Ticho. Jen v kuchyni objevil na stole kousek papíru se vzkazem. Jsem u Seva. Nevim kdy přijdu, nečekej na mě. H.

Draco si povzdechl a raději šel do sklepa vařit pár lektvarů. Když Harry nepřišel ani v deset hodin večer, šel si odevzdaně lehnout do studené postele. Hůlkou nechal rozhořet krb a se zavřenýma očima poslouchal praskání dřeva dokud neupadl do hlubokého spánku.

Probudila ho hlasitá rána v kuchyni, zběžně se podíval na hodiny, půl páté ráno. Popadl hůlku z nočního stolku, sebral schody a našel rozbitou vázu, kterou dostal darem od své matky.

Hned vedle střepů stal Harry s připravenou hůlkou. “Draco promiň, v té tmě jsem tu vázu přehlédl. Šel jsem si jen pro něco k pití. Je mi líto, že jsem tě vzbudil.”

Draco si prohlédl Harryho od hlavy až k patě. Hábit měl trochu pomačkaný a vlasy rozcuchané, to měl naposledy snad ve škole.

“Takže mi tvrdíš, Pottere, že jsi doma už byl?”

“No… ano.”

Jestli něco Harry neuměl, tak to bylo lhaní. Mladý Malfoy to okamžitě poznal, popošel blíže k Harrymu a do nosu ho uhodila vůně, která nepatřila Harrymu. Cítil santálové dřevo, citrusy a mužské pižmo. Tak takhle voní muž po sexu. Jistě, mohl na Harryho uhodit aby šel s pravdou ven ale pak si vzpomněl na Camomilla. Dá tomu čas. Třeba Harry jen upustil páru, že? Draco se otočil k odchodu, když si vzpomněl na vázu. “Oprav to Harry. Dobrou. Vzal jsem si na pár dní volno.”

Draco přivřel dveře do ložnice a špehýrkou pozoroval Harryho, který si hlasitě oddechl. Znechuceně mávl nad vázou hůlkou a i když na první pohled vypadala bez chybičky, tak při bližším zkoumání si všiml drobných prasklin. Dal ji zpět na místo a odešel z místnosti. Když Draco uslyšel tekoucí vodu, zavřel dveře a jen těžce se vracel do vyhřáté postele, když věděl, že se Harry už do postele nepřijde. .

“Severusi…”

Draco se prudce posadil na posteli. Nedokáže tu vzpomínku ani zahnat ve spánku. Sešel do kuchyně, Harry už byl dávno v práci a za oknem seděla malá sovička, která nesla malý pergamen připevněný k noze. Draco ho opatrně odvázal a nabídl sově jednu z pochoutek. Roztrhl pečeť a začetl se do textu.

Vážený pane Malfoyi, včerejší noc Váš cíl strávil noc s mladým mužem. Bohužel neznám jméno dotyčného. Ovšem, pokud Vám to pomůže, má drobnou jizvu nad kotníkem. Hezký den. R.C.

Jak se sakra ten chlap dokázal tak rychle dostat do Bradavic? A hlavně do komnat Severuse? A jak u Merlina věděl o té jizvě, kterou omylem způsobil Harrymu on sám? V hlavě mu naskakovalo neuvěřitelné množství otázek ale ani jedna odpověď.  Zhnuseně odhodil pergamen do ohně a sledoval jak jej rychle pohltily plameny. Potterův plášť nebyl na věšáku, to mohlo znamenat jen to, že už je v práci. Nebo u Severuse, doplnil jeho myšlenku otravný hlásek. Sebral první věc která mu byla při ruce a hodil ji proti zdi. Střepy z vázy od jeho matky se hlasitě rozlétly do stran.

Během následujících dvou týdnech chodily skoro stejné zprávy. Poté, co spálil třetí se rozhodl, že asi netrpí dost a začal je všechny schovávat. Někdy je v noci, když bylo v domě ohlušující ticho, šeptem četl. Pár vzkazů bylo pomuchlaným a inkoust na nich rozpitý. Poslední přišla během sobotního poledne. Harry se zrovna vrátil z Bradavic, když malá sovička zaklepala na okno. Draco ji jemně odvázal pergamen z nožičky a s mrazivým prázdnem v žaludku se pustil do čtení.

Vážený pane Malfoyi, včerejší noc Váš cíl strávil opět se stejným mladým mužem. Ovšem dnes se mi podařilo zjistit kdo je ten tajemný mládenec. Není to nikdo jiný než pan Harry Potter. Hezký den. R.C.

Draco rychle napsal na kus pergamenu, že děkuje za odvedenou práci a že zítra pošle peníze. Malá sovička spokojeně vyletěla oknem zrovna ve chvíli, kdy Harry vešel do kuchyně. “Kdo ti píše Draco? Severus?” Harry zvědavě nakoukl na pergamen.

“Víš Pottere, asi už to dál nepůjde…” klidně položil zprávu na stůl a odešel do ložnice.

Draco s chladným výrazem vytáhl malou, černou krabičku, plnou vzkazů od Carmimalla. S malou nadějí se vrátil zpět do kuchyně. Třeba mu to Harry vysvětlí. Třeba je to celé jen nedorozumění. I ta poslední naděje se rozbila na milion střepů. Stejně jako váza od jeho matky. Harry stál uprostřed kuchyně, bledý jak mramorová socha. Pergamen se vzkazem ležel nevině na podlaze. Smutek vystřídal vztek. Draco mrštil krabičku po Potterovi, který ji s lehkostí chytače stihl chytit.

Mladý Malfoy v tranzu odešel zpět do ložnice a zamkl dveře. Stál pár minut před krbem, zíral na svoji šťastnou tvář, která se na něj dívala ze společných fotek. Vzteky popadl hůlku a rychlým Incendio spálil společné fotky. Pozoroval hořící fotky s chladným klidem. Myslel si, že to bude bolet, ale necítil nic víc než nenávist.

Až tiché zaklepání ho vytrhlo z tranzu. “Draco? Můžeme si promluvit? Prosím?” Hněv. Draco věděl, že pokud by teď stál Potterovi tváří v tvář tak by mu ublížil. Hodně ublížil. Vzpoměl si na otce, když ho vyhazoval ze své pracovny a vždy mrazivým hlasem pronesl : “Odejdi Draco, nemám náladu ani čas na tvoje malichernosti.” Teď byl ovšem on tím, kdo vyhazoval dotěrné děcko. “Vypadni Pottere. Nemám náladu.”

Všiml si, že se klika na dveřích mírně pohnula ale okamžitě se vrátila na své místo. Tolik si přál aby ten zasraný zachránce kouzelnického světa jednou našel odvahu a zachránil i jejich vztah. Místo zachranné akce se Dracovi dostalo jen zabouchnutí domovních dveří. Draco se svezl po dveřích až na podlahu, přitáhl si nohy pod bradu. Němně zíral před sebe, když si uvědomil první slzu, která za sebou zanechávala vlhkou stopu na jeho tváři. Šokovaně ji setřel. Další slza si však našla svou cestu a po ní další a další. Nedokázal je kontrolovat, nechal je téct. Hlasitě zavzlykal a rychle si rukou překryl ústa. V hlavě se mu znovu vybavil otcův povýšený hlas : “Správný Malfoy nebrečí jak malá holka.”

Hrdě se postavil na nohy a do ticha pronesl, “Pán Zla měl pravdu, otec také. Láska je pro slabochy. Jdi se vycpat Pottere. Ty i Snape.” Z těch slov načerpal zvláštní sílu. Přešel do obýváku a mechanicky začal pohybovat hůlkou. Všechny Potterovi věci přilétaly z místností do vykouzlených krabic. Když byly všechny krabice zabalené, vhodil letax do krbu.
“Malfoyi? Co chceš?” Hemiona Grangerová vypadala velmi překvapeně, když uviděla mladého Malfoye. “Grangerová, mohl bych u vás nechat Potterovi krabice s jeho věcmi? Ten… milovaný zachránce světa si totiž myslí, že je lepší než kdokoliv jiný.”

Hermiona se zatvářila velmi šokovaně : “Co to plácáš u Merlina?”

“On se vám nepochlubil? Jak si to už pár měsíců rozdává s mým kmotrem? Severusem Snapem?” Dopodrobna Hermioně odvyprávěl vše co se stalo. Čím déle mluvil, tím víc Hermiona otevírala ústa v údivu. Okamžitě souhlasila s uchováním krabic. Než Draco ukončil přesun krabic tak uslyšel Hernionu jak vše vysvětluje Ronaldovi. Draco si v duchu pogratuloval. Věděl, že Hermiona a Ron budou špatně snášet Harryho vztah  se Severusem.

Když byly všechny krabice pryč z domu, vzal Draco pergamen z krabičky se vzkazy od Carmomilla, který byl jeden z těch více popisných o událostech, které se děly v komnatách jeho kmotra a na druhou stranu pergamenu napsal vzkaz Potterovi.

Pottere, tvoje věci jdou u Grangerové a Weasleyho. Doufám, že se už neuvidíme. Sbohem.

Nohy těžce poslechly příkaz k pohybu ale nakonec došel znovu ke krbu, kde pevným hlasem řekl adresu jeho kmotra. Předtím, než vzkaz hodil do krbu s letaxem,  zmuchlal ho do asymetrické kuličky. Jakmile zelené plameny pohltily jeho vzkaz padl na něj splín, který okamžitě spláchl sklenkou kvalitního koňaku.

Vytáhl fotografii z medailonu a podíval se na ni. Než zničil i ji, podíval se na toho usměvavého bastarda a do ticha zazněl poslední slib: “Slibuji ti, Pottere. Budeš litovat dne, kdy jsi povedl Draca Malfoye.”